Evropské firmy i veřejné instituce jsou podle dostupných dat projektu Evropa v datech ve značné míře závislé na digitálních službách z USA. Americké společnosti mají silnou pozici například v oblasti cloudových služeb, kde ovládají přes 70 % evropského trhu, nebo v platebních systémech, kde zpracovávají většinu transakcí v eurozóně.
Co se dozvíte v článku
Závislost na těchto technologiích přitom podle odborníků může představovat významné riziko pro fungování ekonomiky i veřejných služeb. Téma digitální závislosti proto stále častěji vstupuje do debat o technologické a ekonomické suverenitě Evropy.
Americké technologické společnosti obecně mají v evropské digitální infrastruktuře významné postavení. Analýza společnosti Proton odhalila, že více než 74 % veřejně obchodovaných evropských společností je závislých na technologických službách z USA. S podobným problémem se potýkají i národní vlády.
Na trhu s generativní umělou inteligencí mají americké společnosti zcela dominantní pozici, přičemž evropské firmy jim zatím nejsou schopny konkurovat. V případě cloudových služeb Google, Amazon a Microsoft ovládají 70 % evropského trhu, zatímco evropské firmy zhruba 13 %.
USA mohou svou digitální infrastrukturu využít pro nátlak na Evropu
Americká vláda má potenciál zásadně ovlivnit fungování digitálních služeb, na nichž je Evropa výrazně závislá. Nejde přitom jen o teoretické riziko – aktuální případ Mezinárodního trestního soudu ukazuje, jak rychle může dojít k omezení přístupu k běžným nástrojům.
Soud v listopadu 2024 vydal zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua kvůli podezření z válečných zločinů, na což administrativa Donalda Trumpa reagovala uvalením sankcí na některé jeho představitele. Ti následně čelili omezením v přístupu k e-mailovým službám, online platbám či dalším digitálním nástrojům.
Podle bývalé místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové tak existuje riziko, že by USA využily evropskou závislost k vydírání. „De facto už jsme to zažili, když prezident Trump operoval při jednání o clech tím, že EU nebude vymáhat plnění evropské digitální legislativy,“ vysvětluje a doplňuje, že je podle ní správné, že Komise tlaku nepodlehla.
„O těchto rizicích se v Česku moc nemluví. Často se u nás řeší energetická bezpečnost, při které si neumíme představit, že by české elektrárny vlastnila cizí mocnost. Vůbec ale nemluvíme o tom, že nevlastníme platební systémy a většinu cloudových serverů – a že USA je teoreticky může vypnout,“ komentuje analytik Evropy v datech Adam Trunečka.
Na drtivé dopady případného odstavení služeb upozorňuje i analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček: „Na jednu stranu se riziko rozhodně nedá vyloučit, na tu druhou by však následky byly přímo katastrofické a vzájemně zničující, což si myslím dobře uvědomuje i Bílý dům,“ vysvětluje expert.
Evropské státy ukládají data i na americké servery
Evropská debata o digitální suverenitě v posledních letech zesílila, mimo jiné v souvislosti s geopolitickým napětím, obchodními spory a otázkou Grónska. Francie v tu dobu zakázala státním úředníkům používat americké video nástroje, jako je Zoom nebo Microsoft Teams.
Zatímco u videokonferenčních softwarů lze dodavatele relativně snadno změnit, u cloudových služeb je situace výrazně obtížnější. Evropské vlády na ně ukládají klíčová data, včetně osobních či zdravotnických údajů.
Část států proto zavedla tzv. suverénní cloudové přístupy – například Itálie, Polsko nebo Slovensko. Ty spočívají buď ve využívání domácích řešení nebo v ukládání dat u evropských poskytovatelů. Česká republika uplatňuje hybridní model, který za určitých podmínek umožňuje i využití služeb neevropských firem.
Definovat českou závislost na amerických digitálních technologiích je však podle Evropy v datech velmi komplikované. Ani Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) nemá přesná data: „Každá instituce používá jiný soubor systémů a služeb a jejich využití se navíc rychle vyvíjí,” sdělil úřad pro web Update EU.
Závislost se projevuje i v platebních systémech
Pro bezpečnost státu a ekonomiky může být problematická i závislost na amerických platebních kartách. Právě americké karetní značky jako Visa a Mastercard procesují 61 % plateb kartou v eurozóně. V některých zemích EU už existují národní karetní systémy, například německý Girocard nebo belgický Bancontact. Ty jsou ale jen částečným řešením, protože neumožňují přeshraniční platby.
Alternativu na evropské úrovni má představovat iniciativa European Payments Initiative (EPI), do níž se zapojily desítky finančních institucí. Jejím cílem je propojit platební schémata napříč Evropou a posílit konkurenci vůči americkým hráčům. V některých zemích už funguje digitální peněženka Wero, v Česku zatím dostupná není.
Jourová říká, že sice stojí za to se zajímat o evropské varianty digitálních služeb, v mnoha odvětvích ale plnohodnotná alternativa zatím chybí. „Odmítnutí amerických technologií by člověka vrátilo hluboko do minulého století. EU musí zapracovat na rychlých, bezpečných a funkčních alternativách,“ zdůrazňuje.
„Rozhodně platí, že stojí za to do diverzifikace v různých oblastech, včetně bankovních a finančních služeb, investovat. A vytvářet si alternativy v podobě evropských řešení, která často existují, ale nejsou ani zdaleka tak populární, jako je tomu v případě jejich amerických protějšků,“ vysvětluje Havlíček a zdůrazňuje, že vlastní AI už vyvíjí i třeba český Seznam. „V Evropě je podobných společností více, měli bychom jejich možnosti více zkoumat a Evropská komise je více podporovat.“
Zdroj: Evropa v datech
