Jedna platforma pro celou infrastrukturu
S přechodem ke službám souvisí také snaha nabídnout zákazníkovi co nejkomplexnější řešení. Z pohledu výrobce je pochopitelně atraktivní infrastruktura postavená na technologiích jedné značky, kterou dokáže pokrýt od začátku do konce. Pro zákazníka ale nemusí být vždy nejlepší volbou.
Horáček připomíná, že velcí operátoři spoléhají na početně omezenou skupinu globálních dodavatelů. Ti ale musejí být plnohodnotnou alternativou v případě problémů s kterýmkoliv z nich. U menších firem je naopak portfolio dodavatelů mnohem pestřejší a kombinace technologií různých výrobců daleko častější.
Podstatné přitom není jen to, zda je síť složená z jednoho, nebo několika výrobců. Důležitá je její spravovatelnost. Pokud musí administrátor řešit firewall, switche a přístupové body ve třech různých systémech, komplikuje to správu. Právě proto výrobci stále častěji mluví o platformizaci.
Z pohledu zákazníka je navíc klíčové, aby měl jednoho partnera, který za celé řešení převezme odpovědnost. Nemusí tedy řešit, zda problém vznikl na switchi, přístupovém bodu nebo firewallu a který výrobce ho má odstranit.
Jan Horáček, IP solution manažer (Huawei)
AI už síť skutečně řídí
Když přišla řeč na umělou inteligenci, účastníci se shodli, že tentokrát nejde pouze o další marketingový buzzword. AI už v síťové infrastruktuře reálně pomáhá. Jedním z příkladů je AIOps, který dokáže identifikovat anomálie v síti a v některých případech rozhodnout, zda problém vyřeší automatizovaně, nebo ho předá člověku. Systémy tak mohou například samy reagovat na změny provozu a upravovat jeho řízení bez nutnosti ruční konfigurace.
Tomáš Barta z Fortinetu ale upozorňuje, že je potřeba AI vnímat v širším kontextu. Zákazníci mají tendenci hledat „magickou krabičku“, která za ně vyřeší úplně všechno. Podle něj však AI funguje především jako pomocník – například při konfiguraci nebo ve chvíli, kdy reseller nemá dostatek odborných znalostí.
AI může podle diskutujících pomoci také s tím, že zákazník nemusí znát odbornou terminologii. Místo složité konfigurace může jednoduše popsat, čeho chce dosáhnout, a systém mu pomůže převést požadavek do technického nastavení.
Současně ale přichází další problém. AI není jen nástrojem obrany, ale také nástrojem útočníků. S rozvojem generativních modelů se zlepšují i schopnosti těch, kteří je používají k útokům. Bezpečnostní technologie proto musí chránit nejen infrastrukturu, ale stále častěji také samotné AI systémy a jazykové modely.
Míra automatizace zůstává otevřenou otázkou. V některých prostředích může být žádoucí, aby systém problém nejen odhalil, ale také automaticky napravil. Jinde může být důležitější pouze upozornit administrátora a nechat konečné rozhodnutí na člověku.
AI proto podle účastníků debaty neznamená konec administrátora. Spíše mění způsob, jakým bude svou práci dělat. Rutinní konfigurace, hledání příčin problémů nebo analýza provozu mohou být stále více automatizované, zatímco člověk se soustředí na složitější rozhodování a kontrolu výsledků.
Automatizace versus junioři
Právě tady se dostáváme k možná největšímu paradoxu současného vývoje. AI může pomoci vyřešit nedostatek odborníků, současně ale může zkomplikovat jejich výchovu. V síťovém segmentu totiž dlouhodobě chybějí lidé. Automatizace tak není jen nástrojem pro úsporu pracovních sil, ale také způsobem, jak vůbec zvládnout objem práce, který by jinak nebylo možné pokrýt.
Problémem však může být juniorní vrstva. Právě na juniorských pozicích se lidé tradičně učili základům, než se postupně propracovali k náročnějším úkolům. Pokud rutinní práci převezme AI, mohou tyto pozice začít mizet.
Tomáš Barta, business development manažer (Fortinet)
Budoucí junior tak možná nebude nastupovat jako člověk, který se teprve učí základní konfiguraci. Od začátku se od něj bude očekávat, že dokáže pracovat s AI, správně zadávat úkoly a především kontrolovat její výsledky. Na hlubší technické znalosti se může dostat až později.
Podle účastníků přitom nejde o český problém. Nedostatek odborníků je globální a Česko se může jen s určitým zpožděním dostávat k problémům, které se jinde projeví dříve. Pro firmy tak vzniká nepříjemný paradox: pokud automatizace převezme právě ty nejjednodušší úkoly, na kterých se začínající administrátoři učili, nebude už tak snadné budovat jejich zkušenosti postupně od základů.
Školství nestíhá
Debata se proto přirozeně dostala také ke vzdělávání. Technologičtí výrobci už dnes provozují školicí programy, virtuální laboratoře, stáže a certifikace. Sami ale připouštějí, že dlouhodobě nebude možné spoléhat pouze na firemní vzdělávání.
Technologičtí lídři by podle Horáčka měli ve větší míře spolupracovat se středními a vysokými školami. Absolvent IT oboru by měl rozumět alespoň základním principům síťové komunikace, nikoliv končit pouze u teoretického modelu OSI.
Martin Bratičák, regionální ředitel (Zyxel)
Zajímavý pohled nabízí také otázka certifikací. Ty mohou být důležitým dokladem znalostí, ale samotný certifikát ještě nemusí znamenat, že člověk skutečně umí technologii používat. V debatě proto zazněla myšlenka, že důležitější než počet certifikátů je skutečná kompetence. Praktický přístup může být ostatně velmi jednoduchý. Jeden z účastníků popsal výběrové řízení, při němž kandidát musel prokázat schopnost řešit konkrétní technický úkol. Na tom, kolik měl certifikátů, nezáleželo.
Stejný princip může podle diskutujících fungovat i ve školství. Místo hodnocení toho, zda student práci napsal sám, nebo s pomocí AI, by mohl dostat komplexní praktický úkol, na němž prokáže, že problematice skutečně rozumí. AI pak nebude zakázaným nástrojem, ale prostředkem, který musí umět správně využít.
Zdroj: Channeltrends
