Nejvyšší soud ČR nyní učinil v oblasti monitorování zaměstnanců na internetu v pracovní době významné rozhodnutí. Vytyčil jasné mantinely, které nárok firem na omezení internetu zaměstnancům zlegalizovaly. Potvrdilo to zamítnutí stížnosti muže, který byl propuštěn, protože strávil v jednom měsíci celkem 103 hodin surfováním po internetu.
Organizace využívají stále častěji nejrůznější monitorovací systémy a sledují činnost zaměstnanců na počítači ve stanovené pracovní době. Sofistikované softwary v současnosti totiž pomohou odhalit, kolik času věnují zaměstnanci práci a kolik času trávili surfováním po internetu. Zároveň dovedou také zjistit, jak dlouho zaměstnanec na počítači neklikl.
Často touto formou řeší podniky personální otázky. Pokud totiž vše předem zaměstnanci oznámí, je forma výpovědi za tento přestupek zcela legální. Zároveň tak mohou zaměstnavatelé určit, kteří zaměstnanci jsou opravdu výkonní a kteří se věnují v pracovní době spíše svým vlastním zájmům.
Vyjádření redakce:
Nejvyšší soud uvedl ve svém rozhodnutí, že „stanovení rozsahu souhlasu k použití výrobních a pracovních prostředků zaměstnavatele pro osobní potřebu zaměstnance je zcela na vůli zaměstnavatele.“
Zákoník práce stanovuje, že zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výpočetní techniku ani telekomunikační zařízení.
Na základě toho má zaměstnavatel právo použití firemní ICT techniky v souladu s vnitrofiremními pravidly přiměřeným způsobem kontrolovat, ale nesmí přitom narušovat soukromí pracovníků skrytým sledováním, odposlechem, kontrolou elektronické pošty nebo listovních zásilek.
Autor působí jako výkonný ředitel společnosti SodatSW a člen nové pracovní skupiny NATO Industry Advisory Group pro ochranu kybernetického prostoru.
